عَنْ حِطَّانَ بْنِ عَبْدِ اللهِ الرَّقَاشِيِّ قَالَ: صَلَّيْتُ مَعَ أَبِي مُوسَى الْأَشْعَرِيِّ صَلَاةً، فَلَمَّا كَانَ عِنْدَ الْقَعْدَةِ قَالَ رَجُلٌ مِنَ الْقَوْمِ: أُقِرَّتِ الصَّلَاةُ بِالْبِرِّ وَالزَّكَاةِ، قَالَ: فَلَمَّا قَضَى أَبُو مُوسَى الصَّلَاةَ وَسَلَّمَ انْصَرَفَ فَقَالَ: أَيُّكُمُ الْقَائِلُ كَلِمَةَ كَذَا وَكَذَا؟ قَالَ: فَأَرَمَّ الْقَوْمُ، ثُمَّ قَالَ: أَيُّكُمُ الْقَائِلُ كَلِمَةَ كَذَا وَكَذَا؟ فَأَرَمَّ الْقَوْمُ، فَقَالَ: لَعَلَّكَ يَا حِطَّانُ قُلْتَهَا؟ قَالَ: مَا قُلْتُهَا، وَلَقَدْ رَهِبْتُ أَنْ تَبْكَعَنِي بِهَا، فَقَالَ رَجُلٌ مِنَ الْقَوْمِ: أَنَا قُلْتُهَا، وَلَمْ أُرِدْ بِهَا إِلَّا الْخَيْرَ، فَقَالَ أَبُو مُوسَى: أَمَا تَعْلَمُونَ كَيْفَ تَقُولُونَ فِي صَلَاتِكُمْ؟ إِنَّ رَسُولَ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ خَطَبَنَا فَبَيَّنَ لَنَا سُنَّتَنَا وَعَلَّمَنَا صَلَاتَنَا، فَقَالَ:
«إِذَا صَلَّيْتُمْ فَأَقِيمُوا صُفُوفَكُمْ، ثُمَّ لِيَؤُمَّكُمْ أَحَدُكُمْ فَإِذَا كَبَّرَ فَكَبِّرُوا، وَإِذْ قَالَ: {غَيْرِ الْمَغْضُوبِ عَلَيْهِمْ وَلا الضَّالِّينَ} [الفاتحة: 7]، فَقُولُوا: آمِينَ، يُجِبْكُمُ اللهُ، فَإِذَا كَبَّرَ وَرَكَعَ فَكَبِّرُوا وَارْكَعُوا، فَإِنَّ الْإِمَامَ يَرْكَعُ قَبْلَكُمْ، وَيَرْفَعُ قَبْلَكُمْ»، فَقَالَ رَسُولُ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ: «فَتِلْكَ بِتِلْكَ، وَإِذَا قَالَ: سَمِعَ اللهُ لِمَنْ حَمِدَهُ، فَقُولُوا: اللَّهُمَّ رَبَّنَا لَكَ الْحَمْدُ، يَسْمَعِ اللهُ لَكُمْ، فَإِنَّ اللهَ تَبَارَكَ وَتَعَالَى قَالَ عَلَى لِسَانِ نَبِيِّهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ: سَمِعَ اللهُ لِمَنْ حَمِدَهُ، وَإِذَا كَبَّرَ وَسَجَدَ فَكَبِّرُوا وَاسْجُدُوا، فَإِنَّ الْإِمَامَ يَسْجُدُ قَبْلَكُمْ وَيَرْفَعُ قَبْلَكُمْ»، فَقَالَ رَسُولُ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ: «فَتِلْكَ بِتِلْكَ، وَإِذَا كَانَ عِنْدَ الْقَعْدَةِ فَلْيَكُنْ مِنْ أَوَّلِ قَوْلِ أَحَدِكُمُ: التَّحِيَّاتُ الطَّيِّبَاتُ الصَّلَوَاتُ لِلهِ، السَّلَامُ عَلَيْكَ أَيُّهَا النَّبِيُّ وَرَحْمَةُ اللهِ وَبَرَكَاتُهُ، السَّلَامُ عَلَيْنَا وَعَلَى عِبَادِ اللهِ الصَّالِحِينَ، أَشْهَدُ أَنْ لَا إِلَهَ إِلَّا اللهُ وَأَشْهَدُ أَنَّ مُحَمَّدًا عَبْدُهُ وَرَسُولُهُ».
المزيد
Hittán Ibn ‘Abdulláh ar-Raqáší vyprávěl: „Modlil jsem se s Abú Músou al-Aš'arím a když seděl (při tašahhudu), jeden muž řekl: „Modlitba byla spojena s dobrem a almužnou." A on řekl: „Kdo z vás to řekl?" Všichni ale mlčeli. Poté znovu řekl: „Kdo z vás to řekl?" Všichni ale mlčeli. Pak řekl: „Snad jsi to byl ty, kdo to řekl, Hittáne?" A já jsem se začal bát, že mi za to vyčiní, ale jeden muž řekl: „Já jsem to řekl, ale nechtěl jsem tím nic jiného než dobro." Abú Músá řekl: „Vy nevíte, co máte říkat v modlitbě? Věru, že Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) nám vysvětlil naši sunnu a jak se máme modlit a řekl:
„Když se modlíte, srovnejte se do řad. Jeden z vás ať je imámem, vede vás a když řekne: „Alláhu akbar," řekněte: „Alláhu akbar." A když řekne: {ne těch, na než jsi rozhněván, ani těch, kdo v bludu
jsou.} [Otevíratelka: 7], řekněte: „Ámín" a Bůh vám to vyplní. A když řekne: „Alláhu akbar" a udělá rukú’, tak řekněte: „Alláhu akbar" a udělejte rukú’. A imám dělá rukú’ před vámi a zvedá se z něj také před vámi." A Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „A tato (chvíle) vydá za tamtu a když (imám) řekne: „Sami' Alláhu liman hamidah," řekněte: „Alláhumma rabbaná wa laka-l-hamd." A Bůh vás slyší, věru, že Požehnaný a Všemohoucí Bůh řekl ústy svého Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír): „Sami' Alláhu liman hamidah." A imám dělá sudžúd před vámi a zvedá se z něj před vámi.” A Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „A tato (chvíle) vydá za tamtu a když (imám) sedí, vaše první slova budiž: „At-tahijjátu at-tajjibátu as-salawátu lilláhi, as-salámu ‘alajka ajjuha-nnabí wa rahmatulláhi wa barakátuh, as-salámu ‘alajná wa ‘alá ‘ibádilláhi s-sálihín. Ašhadu an lá illáha illa-lláh, wa ašhadu anna Muhammadan ‘abduhu wa rasúluh.”"
