عَنْ أَبِي هُرَيْرَةَ رضي الله عنه أَنَّهُ قَالَ:
قِيلَ: يَا رَسُولَ اللهِ، مَنْ أَسْعَدُ النَّاسِ بِشَفَاعَتِكَ يَوْمَ الْقِيَامَةِ؟ قَالَ رَسُولُ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ: «لَقَدْ ظَنَنْتُ يَا أَبَا هُرَيْرَةَ أَنْ لَا يَسْأَلَنِي عَنْ هَذَا الْحَدِيثِ أَحَدٌ أَوَّلُ مِنْكَ؛ لِمَا رَأَيْتُ مِنْ حِرْصِكَ عَلَى الْحَدِيثِ، أَسْعَدُ النَّاسِ بِشَفَاعَتِي يَوْمَ الْقِيَامَةِ، مَنْ قَالَ لَا إِلَهَ إِلَّا اللهُ خَالِصًا مِنْ قَلْبِهِ أَوْ نَفْسِهِ»».
المزيد
Abú Hurajra (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že
se zeptal: „Posle Boží, kdo bude v soudný den nejšťastnější za tvou přímluvu? A Posel Boží (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl: „Myslel jsem si, Abú Hurajro, že se mě na to nezeptá nikdo jiný než ty, protože jsem viděl tvou snahu vše se dozvědět. Nejšťastnější za mou přímluvu v soudný den bude ten, kdo upřímně ve svém srdci říkal: není boha kromě Boha.”
