عَن عبدِ اللهِ بن خُبَيب رضي الله عنه أنه قال:
خَرَجْنَا فِي لَيْلَةٍ مَطِيرَةٍ وَظُلْمَةٍ شَدِيدَةٍ، نَطْلُبُ رَسُولَ اللهِ صَلَّى اللهُ عَلَيْهِ وَسَلَّمَ؛ يُصَلِّي لَنَا، قَالَ: فَأَدْرَكْتُهُ، فَقَالَ: «قُلْ»، فَلَمْ أَقُلْ شَيْئًا، ثُمَّ قَالَ: «قُلْ»، فَلَمْ أَقُلْ شَيْئًا، قَالَ: «قُلْ»، فَقُلْتُ: مَا أَقُولُ؟ قَالَ: «{قُلْ هُوَ اللهُ أَحَدٌ} وَالْمُعَوِّذَتَيْنِ حِينَ تُمْسِي وَتُصْبِحُ ثَلَاثَ مَرَّاتٍ، تَكْفِيكَ مِنْ كُلِّ شَيْءٍ».
المزيد
‘Abdulláh Ibn Chubajb (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl:
„Za deštivé a temné noci jsme vyšli hledat Posla Božího (ať mu Bůh žehná a dá mír), aby se s námi modlil, a našel jsem ho a on řekl: „Řekni.” Já nic neřekl a on poté řekl: „Řekni.” Já nic neřekl a on řekl: „Řekni.” Řekl jsem: „Co mám říkat?" A on řekl: „Rci: {On Bůh je jedinečný} a dvě ochranné súry třikrát, když přijde večer a když přijde ráno, a budou ti dostačovat proti každé věci.”
