عَنْ عَائِشَةَ رضي الله عنها قَالَتْ:
قُلْتُ: يَا رَسُولَ اللهِ، ابْنُ جُدْعَانَ كَانَ فِي الْجَاهِلِيَّةِ يَصِلُ الرَّحِمَ، وَيُطْعِمُ الْمِسْكِينَ، فَهَلْ ذَاكَ نَافِعُهُ؟ قَالَ: «لَا يَنْفَعُهُ، إِنَّهُ لَمْ يَقُلْ يَوْمًا: رَبِّ اغْفِرْ لِي خَطِيئَتِي يَوْمَ الدِّينِ».
المزيد
‘Áiša (ať je s ní Bůh spokojen) vyprávěla:
„Řekla jsem: „Posle Boží, Ibn Džud'án v džáhilíji (před islámem) udržoval rodinné svazky a krmil chudé, bude mu to k něčemu?" A on odpověděl: „Ne, nebude mu to k ničemu, protože nikdy neřekl: Pane, odpusť mi v soudný den moje hříchy.""
